Rostlina pro zvyseni clena.

Nejlépe prostudovaným proteinem této skupiny je alkoholdehydrogenáza, dále sem patří glukosafosfátisomeráza, pyruvátdekarboxyláza a aldoláza. Proteiny tepelného šoku, které chrání membrány, tak činí i při nízkých teplotách. Ten se u nich vyskytuje v jedné až dvou kopiích.

Kromě nenáročnosti vás zaujme také svými dlouhými dřevnatějšími výhonky, které jsou plné drobných lístečků. V případě, že se jí bude obzvláště dařit, odmění vás až čtyřmetrovou délkou.

Mnozí lidé rostlinu umisťují nejen do obývacích pokojů, ale třeba i do koupelny, kde se jí daří díky zvýšené vlhkosti. GettyImages Alocasia zebrina Její listy připomínají sloní uši, stonky zase evokují zebří zbarvení.

V případě alocasia zebrina nám příroda opět dokázala, že má smysl pro humor. Tato roztodivná rostlinka sice na první pohled působí jako "pelmel", ale vězte, že si vás rychle získá svou roztomilostí. V případě, že jí chcete poskytnout azyl, najděte místo, které je světlé, ale není na přímém slunci. Zároveň udržujte zeminu stále vlhkou a v ideálním případě ji několikrát v týdnu postříkejte rozprašovačem. Alocasia zebrina vás následně okouzlí krásně zelenou barvoukterá vás zklidní rychleji než lexaurin.

GettyImages Peperomia pepperspot Kontrast mezi jasně zelenými listy ve tvaru mince a růžovou spodní stranou listu dělá z peperomia pepperspot velmi zajímavou pokojovku, která si své místo najde i ve vaší domácnosti. Zkuste ji zavěsit a uvidíte, jak krásně se rozpíná do všech světových stran. Dobrou zprávou navíc je, že peperomia pepperspot není příliš náročná. Na světlém místě bez přímého slunce a při pravidelné zálivce se bude těšit dobré kondici.

GettyImages Asparagus fern Malý les uvnitř vašeho obývacího pokoje? To není sen, nýbrž realita, o kterou se postará asparagus fern. Rostlinka, která připomíná kapradí, vás pohladí na duši a Rostlina pro zvyseni clena vašemu domovu příjemnou atmosféru.

Nejšťastnější bude v polostínu a s pravidelnou zálivkou. Zároveň si dejte pozor, abyste se rostlinky příliš nedotýkali.

Rostlina pro zvyseni clena

V takovém případě by se mohlo stát, že její lístečky zhnědnou. GettyImages Ananasovník chocholatý Budete ho zbožňovat nejen vy, ale také vaše děti nebo vnoučata. Pozoruhodnou vlastností většiny těchto genů je to, že mohou být aktivovány i při normální teplotě působením ABA. Je známo, že působení ABA zvyšuje toleranci k nízkým teplotám u širokého spektra rostlinných druhů.

Současně se u mnoha rostlinných druhů hladina ABA alespoň dočasně zvyšuje po působení nízké teploty. Mutace A. Nízké teploty tedy zřejmě podmiňují zvýšenou syntézu ABA a ta způsobuje změny genové exprese, které vedou ke zvýšení chladové tolerance. Promotory některých genů indukovaných chladem mají známé krátké sekvenční úseky, typické pro regulaci prostřednictvím ABA.

Předpokládá se, že uvedené geny kódují polypeptidy s kryoprotektivním účinkem. O jednom z nich genu A. Tyto proteiny snižují bod mrznutí roztoku a současně mohou ovlivňovat krystalizaci ledu. Geny indukované chladem u A. Některé homologní geny se našly u jiných druhů čeledě Brassicaceae, ale ne u jiných čeledí. Zdá se, že geny pro proteiny indukované chladem jsou do značné míry druhově specifické tzv. Nízká teplota je hlavním vnějším faktorem, který omezuje geografickou distribuci rostlin.

Rostliny mírného pásma mohou zvyšovat svou toleranci k mrazu, jestliže byly předtím umístěny v prostředí při nízké teplotě nad bodem mrazu. Tento proces, který se nazývá aklimatizace k chladu, zahrnuje změny genové exprese a z toho vyplývající změny enzymových aktivit Jaka je velikost nejlepsim clenem hromadění kryoprotektantů, jako jsou například polyaminy.

Proteiny a adaptace Hlavní poškození, které vzniká chladem, je důsledkem narušení funkce chloroplastů. Ustává syntéza některých významných proteinů a obnovuje se po přenesení do laboratorní teploty.

Ochlazení vede k přerušení syntézy některých proteinů, ale současně k iniciaci syntézy nových typů proteinů, jako proteinů thylakoidů a membrán chloroplastů, které mají ochrannou funkci protein 35 kD a další.

Adaptační proces znamená aktivaci genů, jejichž produkty zabezpečí metabolizmus rostliny v nových podmínkách. V případě nízké teploty se aktivují proteiny s 1 ochrannou funkcí — kryoproteiny, 2 stabilní izoformy jednotlivých proteinů, které nahradí izoformy labilní při nízké teplotě, 3 proteiny, které zabezpečí propustnost membrán, tzv.

U odolných rostlin se vlivem nízké teploty mění složení buněčné membrány, zvyšuje se hladina fosfolipidů a proběhne denaturace nasycených mastných kyselin. Enzymy desaturázy zabudovávají dvojnou vazbu do řetězce mastných kyselin.

Dvojitá vazba v dlouhém řetězci vyvolává zlom v prostorové struktuře rovného saturovaného řetězce, což zvyšuje propustnost membrán. Geny jednotlivých desaturáz jsou silně aktivované při nízkých teplotách u vyšších rostlin, ale i u cyanobakterií.

Při velmi nízkých teplotách pod 0 ˚C hraje v ochraně buněk důležitou úlohu tzv. Velmi citlivým místem tvorby ledových krystalů u rostliny je apoplast a xylém. U žita, které snáší až ºC, se zde při nízkých teplotách akumulují některé proteiny, které inhibují tvorbu ledových krystalů. Byly identifikovány proteiny typu endo-β-1,3-glukanáz, endochitináz, typu osmotinu a thaumatinu a jejich pravděpodobný původ je z PR proteinů, které se dále specializovaly jako tzv.

Kryoprotektivní účinky mají i některé nízkomolekulární látky, jako je prolin, glycin betain a různé polyamidy. Tyto látky hrají důležitou roli při osmotické toleranci rostliny, i v toleranci k nízkým teplotám, suchu, protože vysoká koncentrace solí narušuje příjem vody.

Největší ochrannou skupinou proteinů Rostlina pro zvyseni clena LEA proteiny. Dělí se do 6 skupin podle struktury. Do první skupiny patří proteiny, které mají zvýšenou kapacitu vázat molekuly vody a tak zvyšují hydrataci okolních molekul. Druhá skupina je největší a patří sem více než 30 proteinů s chaperonovou funkcí, které zachovávají strukturu různých proteinů v podmínkách nízkého obsahu vody v buňce.

Třetí skupinu tvoří proteiny schopné vázat ionty, stejnou funkcí mají proteiny páté skupiny, ale mají Rostlina pro zvyseni clena strukturu. Do čtvrté skupiny patří proteiny, které chrání membrány tím, že nahrazují molekuly vody navázáním na membrány. Jedním z prvních kroků signalizace a dalšího přenosu signálu je dočasné zvýšení buněčné hladiny vápníku a tím narušení homeostázy Ca.

Dočasná změna koncentrace Ca v cytosolu je nezbytná pro aktivaci mnoha procesů v buňce. Úloha Ca jako sekundárního přenašeče signálů v buňce byla zjištěna i v případě nízké teploty, která vyvolala přechodné změny v koncentraci cytoplazmatického Ca a aktivovala Ca kanály. Významnou úlohu přitom hraje i kyselina abscisová.

Rostlina pro zvyseni clena

Proteinkinázy fungují jako všeobecný receptor v signalizaci abiotických stresových faktorů, které ovlivňují vodní režim rostliny a tím vyvolávají dehydrataci a změny v propustnosti membrán. Zvyšuje se rovněž hladina MAP kinázy Rostlina pro zvyseni clena aktivní proteinkinázy. Výsledkem fosforylačních kaskádových reakcí je aktivace trans-elementů transkripčních faktorů buňky, které navázáním na cis-elementy promotorů přímo regulují expresi genů.

Dochází k aktivaci mnoha specifických genů a exprese přetrvává po celou dobu působení nízké teploty. Jsou to geny pro respirační enzymy, enzymy metabolizmu karbohydrátů, lipidů, fenylpropanoidů a antioxidantů, molekulárních chaperonů, protimrazových proteinů a mnoha dalších. Kromě regulace exprese genů na úrovni transkripce jsou důležité i posttranskripční a posttranslační regulační mechanizmy. Chladové působení v různých fázích vývoje rostliny je procesem jarovizace, který je nutný k indukci kvetení v pozdějších fázích.

Hlavní složkou odolnosti k chladu je tolerance buněk k podstatným ztrátám vody, způsobeným přítomností krystalků ledu v mezibuněčných prostorách. Voda v apoplastu má nižší osmotickou hodnotu než voda v cytoplasmě a mrzne tedy dříve. Mrznutí vody v apoplastu vede ke snižování vodního potenciálu uvnitř buněk a přežití buněk je závislé na schopnosti adaptace na snížený vodní potenciál.

Rezistence k mrazu a suchu má tedy společný základ. Proces adaptace na chlad zahrnuje syntézu nových proteinů. Nejlépe byl tento proces prostudován u A. Typickým rysem aktivity příslušných genů je, že jsou aktivovány nejen nízkou teplotou, ale i suchem a ABA.

Téměř identické proteiny se vyskytují u mnoha rostlinných druhů. Podstatná část z nich patří do tzv. Mají vysoce konzervativní úseky pořadí aminokyselin charakterizované určitým motivem této sekvence.

Ten se u nich vyskytuje v jedné až dvou kopiích. Střední část má 7 až 9 zbytků serinů, které mohou být fosforylovány. Na C-terminální části je úsek bohatý na lyzin.

Proteiny jsou hydrofilní a nejsou degradovány varem. Odpovídající geny kódující tyto proteiny jsou COR např. Některé z nich nejsou regulovány ABA. Transkripční aktivátor, označený CBF1 stimuluje transkripční odpověď na nízké teploty. Gen pro tento aktivátor byl r. Způsobilo to zvýšení rezistence k chladu neaklimatizovaných rostlin, aniž by to vedlo k fenotypovým změnám nebo nepříznivým vlivům na tyto rostliny.

I tento gen může po přenesení do genomu kulturních rostlin působit obecně na zvýšení rezistence rostlin k chladu. Zvýšení rezistence k chladu bylo také vyvoláno konstitutivní expresí dalšího transgenu, pro superoxiddizmutázu u vojtěšky.

Dionaea muscipula

Histidin kináza u cyanobakterie Aklimatizace živých organizmů k chladu začíná schopností vnímat chladový signál, a jeho dalším přenosem. Problém je s identifikací receptorů chladu. Takový receptor byl identifikován u cyanobakterie Synechocystis sp. Hik33 se také podílí na vnímání hyperosmotického stresu a zasolení. Dvojí funkce Hik33 dvoukomponentní systém jako u E. Po fosforylaci dochází ke konformační změně Rre, která umožní navázání Rre k promotorové oblasti genů účastnících se aklimatizace.

Regulace exprese genů ve vztahu ke stresu je pozitivní a negativní. Při pozitivní regulaci je dvoukomponentní systém inaktivní v podmínkách, kdy stres nepůsobí. Jestliže je buňka vystavena stresu, dvoukomponentní systém se aktivuje fosforylací a dochází ke zvýšení exprese genů, které jsou umlčeny v nestresových podmínkách. Většinou jde o pozitivní regulaci.

Při negativní regulaci je dvoukomponentní systém aktivní v nestresových podmínkách, v podmínkách stresu se systém inaktivuje.

Rostlina pro zvyseni clena

Analýza transkripční kontroly dvou inducibilních genů rd29A a cor15a u A. Přes řadu poznatků o regulaci genů chladem je jen málo známo o receptorech chladu u rostlin. Při zvýšení teploty nad fyziologickou mez obvykle 40 ˚C, ale podle druhu v rozmezí 35 ˚C až 40 ˚C ustává transkripce a translace mRNA, která existovala před zvýšením teploty a začíná transkripce a translace typů mRNA pro proteiny tepelného šoku. Původní mRNA se uvolňují z polyzómů, ale současně vznikají polyzomální komplexy s nově transkribovanou mRNA a dochází k syntéze proteinů tepelného šoku.

Těchto proteinů je několik desítek a jejich spektrum se mění se stoupající teplotou. Syntéza proteinů tepelného šoku je indukována velice rychle, asi 20 minut po zvýšení teploty. Po několika hodinách syntéza proteinů tepelného šoku v obou systémech ustává a obnovuje se normální proteosyntéza, ale proteiny tepelného šoku jsou velmi stabilní a chrání významné buněčné struktury i při dalším setkání s vysokou teplotou.

Proteiny tepelného šoku jsou velmi konzervativní během evoluce. Existuje pět tříd velikostí proteinů tepelného šoku: hsp, hsp90 80—95kDhsp70 63—78 kDhsp60 53—62 kD a nízkomolekulární LMW hsp 14—30 kD.

Promotion Promotion Pokojové rostliny zažívají boom. Teenageři pěstují avokádamileniálové se starají o svou monsteru a lidé ve středním věku mají z domova hotovou botanickou zahradu.

Třídy hsp90, hsp70 a hsp60 stabilizují konformaci proteinů při vysokých teplotách. Napomáhají správnému prostorovému uspořádání nově syntetizovaných nascentních polypeptidů, jejich transportu přes membrány, uspořádání oligomerů a podobně. Funkce ostatních HS proteinů je zatím známa jen přibližně. Geny pro každý typ proteinů tepelného šoku tvoří malé genové rodiny. Aktivace genů zvýšenou teplotou je podmíněna specifickými konzervativními krátkými sekvenčními úseky promotorů, které jsou v jejich promotorových úsecích přítomny ve více kopiích.

Jádrem těchto sekvencí je motiv nGAAnkterý se v promotoru opakuje nejméně třikrát v různých orientacích. Regulační protein všech genů, aktivovaných tepelným šokem se označuje HSF heat shock transcription factor.

Gen pro HSF byl klonován u živočišného materiálu a z rostlin u rajčete a A. Zatímco rajče má dva geny, z nichž jeden je konstitutivně aktivovatelný a druhý indukovatelný, A. U některých živočichů, u kterých je exprese genu HSF indukovatelná teplem, k vazbě HSF na promotory genů tepelného šoku dochází konstitutivně.

Gen pro HSF je pak negativně regulován proteiny hsp Pokud je protein u některých druhů rostlin přítomen konstitutivně, při tepelném šoku dochází k jeho posttranslační aktivaci. Proteiny tepelného šoku byly poprvé zjištěny v roce u drozofily a bylo potvrzeno, že se vyskytují univerzálně. Je možno je rozdělit na dvě skupiny: s nižší molekulovou hmotností, v rozsahu asi 15—30 kD, s vyšší molekulovou hmotností, 60—90 kD.

Proteiny se značí symbolem hsp a za ním následuje číslo, které udává hmotnost v kD, např. U rostlin převažují právě typy 20kD, které jsou také transportovány do chloroplastů. Je téměř jisté, že zde není žádná dráha přenosu signálu, protože primární signál teplota může působit přímo na transkripční faktor. Proteiny tepelného šoku s vyšší molekulovou hmotností jsou vysoce konzervativní, mají značnou homologii i mezi rostlinami a živočichy, zatímco ve skupině s nižší molekulovou hmotností je homologie omezená.

Geneticky modifikované rostliny Literatura Odolnost rostlin k abiotickým stresovým faktorům Vliv stresových faktorů na rostliny se projevují snižováním její vitality a u kulturních plodin také snižováním výnosů. Proto šlechtění odolných genotypů je v popředí zájmu šlechtitelů. Jsou nezbytné znalosti mechanizmů odolnosti k jednotlivým typům stresových faktorů, znalosti molekulárních mechanizmů, genetická determinace odolnosti a s tím možnost identifikace genů podílejících se na odolnosti. Posledním stupněm je izolace genů a jejich případné využití při genetických modifikacích.

Po zvýšení teploty o 10 ºC až 15 ºC proti teplotnímu minimu rostliny se objevuje mRNA homologní genům hsp. Intenzita transkripce na počátku tepelného šoku je značná. U soji se objevuje asi 20 typů hsp a hromadí se v množství 20 kopií na buňku v průběhu dvou hodin.

V průběhu tepelného šoku ustává normální proteosyntéza a začínají se syntetizovat HS proteiny. Poměr syntézy běžných typů proteinů a proteinů tepelného šoku může být velmi různý a může se lišit i v různých buňkách jednoho organizmu.

Normální buněčné proteiny jsou v cytoplasmě stabilní a jsou znovu aktivovány po odeznění tepelného šoku. Jiná situace je u kvasinek. Pokračuje tam translace buněčné mRNA, ale současně je blokována její transkripce. Protože obměna mRNA u kvasinek je rychlá, dochází k postupnému snižování jejího množství a tedy translace normální buněčné mRNA. U rostlin, konkrétně u soji, dochází k podobnému jevu. Rovněž dochází ke snižování normálních buněčných Rostlina pro zvyseni clena mRNA a tedy v důsledku obměny i odpovídajících buněčných proteinů na úkor mRNA a proteinů tepelného šoku.

Po několika hodinách však transkripce mRNA genů tepelného šoku ustává a situace se vrací k normálu. Proteiny tepelného šoku však přetrvávají dlouhou dobu a chrání buňky před nepříznivými vlivy dalších tepelných šoků. Předpokládá se, že některé proteiny tepelného šoku jsou v malé míře syntetizovány konstitutivně a stabilizují nově syntetizované proteiny a proteiny na membránách. V embryu ječmene je regulace genů pro α-amylázy při teplotním šoku ještě odlišná.

Dochází k rychlé degradaci mRNA a ustává normální proteosyntéza. Tam zřejmě v průběhu tepelného šoku dochází k disociaci lamel endoplazmatického retikula. To vede k rychlé destabilizaci jinak velmi stabilní mRNA pro α-amylázy. Takovýto mechanizmus vede k její selektivní degradaci v průběhu teplotního šoku. To je zcela jiný mechanizmus než u kvasinek.

Odolnost rostlin k abiotickým stresovým faktorům

U embryí ječmene se to týká pouze genů pro α-amylázu. Zrychlená degradace tohoto typu mRNA pod vlivem tepelného šoku je novým morforegulačním mechanizmem.

Rostlina pro zvyseni clena

Exprese dalších, normálních typů mRNA nerušeně pokračuje. Tepelný stres zastavuje syntézu proteinů, vázaných na endoplazmatické retikulum, ale ne proteinů, vázaných na volné polyribozómy v cytoplazmě. Podobné programované zastavení syntézy se týká také proteinů buněčných stěn bohatých na hydroxyprolin, jako je například extenzin.

U kotyledonů sóji naopak při teplotním šoku dochází ke stimulaci syntézy zásobních proteinů, která je rovněž vázána na endoplazmatické retikulum. Proteiny tepelného šoku se ukládají v membránách, jádře, chloroplastech a mitochondriích.

Chrání působí pro ně jako chaperony především nově syntetizované proteiny, jejichž uspořádání nebylo ještě dokončeno, ale je velmi citlivé ke zvýšení teploty a dále u proteinů, které jsou právě transportovány přes membránu a v tomto stadiu jsou rovněž citlivé Rostlina pro zvyseni clena zvýšení teploty.

Citlivost se týká právě uspořádání. Dále proteiny tepelného šoku chrání nukleové kyseliny v jádře a organelách, které by byly jinak snadno porušeny již zvýšenou koncentrací iontů, zvláště iontů kovů, ke které dochází v důsledku změn permeability membrán.

Současně se signály z poškozených buněk šíří po celé rostlině a vyvolávají ve všech buňkách aktivaci dalších genů. Některé z nově aktivovaných genů se současně účastní při obranných reakcích proti napadení patogeny, parazity a herbivory.

Dochází také k aktivaci genů, které se podílejí na regeneraci poškozeného místa, případně na kalogenezi. Poraněním dochází také k selektivní inaktivaci některých genů.

Zvýšení úrody

Je zřejmé, že mnoho genů, které jsou indukovány poraněním, je indukovatelných i dalšími stresovými faktory. Při poranění dochází k rychlé indukci fytohormonů etylénu, kyseliny abscisové a kyseliny jasmonové.

Je proto obtížné rozhodnout, co je primární příčinou aktivace genů, zda poranění nebo zvýšená hladina fytohormonů. U rajčete byla například po poranění zjištěna exprese genů pro syntézu kyselin 1-amionocyklopropan karboxylové ACCCkterá se účastní biosyntézy etylénu, některých dalších enzymů a hydroxyprolinem bohatých glykoproteinů buněčné stěny. Tyto geny nejsou po poranění aktivovány jen v okolí místa poranění, ale v celé rostlině.

Tato systémová odpověď je způsobena uvolněním a transportem předpokládaného hormonu poranění. Oba inhibitory proteináz jsou také konstitutivně syntetizovány v hlízách bramboru, kde tvoří až několik procent rozpustných proteinů. U tabáku bylo zjištěno 6 podobných genů.

  • Тогда всему придет конец.
  • 6 nevšedních pokojových rostlin, které ozvláštní váš domov
  • Zvýšení úrody - AgroBio OPAVA

Poraněním jsou rovněž indukovány Mohu priblizit smetany pro specifické proteiny buněčné stěny — extenziny. Molekuly těchto proteinů jsou bohaté na hydroxyprolin a vyskytují se v buněčné stěně. Uplatňují se při hojení poranění a při rezistenci k patogenům. Rostliny reagují na poranění indukcí obranných mechanizmů, které spočívají v syntéze proteinů zúčastněných na hojení poranění a zabránění infekce patogeny.

Skládají se z: zesílení buněčných stěn ukládáním kalózy, syntézy ligninu a glykoproteinů, bohatých na hydroxyprolin, syntézy fytoalexinů, produkce inhibitorů proteáz jako ochrany proti škůdcům a predátorům, indukce chitináz a glukanáz na obranu proti houbovým patogenům.

Produkce kalózy vyžaduje stimulaci již existující kalóza syntázy ionty vápníku. Ostatní aktivity však vyžadují aktivaci genů. Aktivace některých genů může být omezena na nejbližší okolí rány, k aktivaci dalších může docházet systémově např. Existují signální mechanizmy, které to umožňují. Účastní se fytohormony kyselina jasmonová, kyselina abscisová, zprostředkovaně etylén a auxiny.

Kyselina salicylová naopak inhibuje geny indukované poraněním. K této skupině patří i geny, aktivované dotykem, poryvy větru nebo jinak způsobeným pohybem rostlin. Důsledkem aktivace jsou typické změny morfologie rostlin trpasličí růst, zpevněné lodyhy. Kalmodulin je všeobecně se vyskytující vysoce konzervativní eukaryotický protein, který moduluje aktivitu mnoha enzymů.

Enzym xyloglukan endotransglykozyláza modifikuje xenoglykanové polymery, které podmiňují přeskupení celulózních vláken v průběhu růstu buněčné stěny a může také částečně lyzovat buněčnou stěnu, např. Byla klonována řada dalších genů aktivovaných poraněním rostlin zejména u tabáku, bramboru, Zvetseni mozku i u dalších rostlin.

Ukázalo se, že hormonem, který šíří signál poranění po rostlině, je kyselina abscisová. Zatím stále není znám transkripční faktor, který působí aktivaci těchto genů. Dochází k zastavení Krebsova cyklu a k urychlení alkoholového kvašení za vzniku pyruvátu. Je známo Rostlina pro zvyseni clena 20 typů proteinů, které jsou syntetizovány v anaerobním prostředí v pletivech kořenů po zaplavení půdy.

Nejlépe prostudovaným Rostlina pro zvyseni clena této skupiny je alkoholdehydrogenáza, dále sem patří glukosafosfátisomeráza, pyruvátdekarboxyláza a aldoláza. U kukuřice a jistě i ostatních rostlinných druhů anaerobióza vede k charakteristickým změnám regulace proteosyntézy. Ustává normální proteosyntéza a je indukována syntéza proteinů, potřebných k překonání nedostatku kyslíku. Původní proteosyntéza se opět obnovuje po několika hodinách.

Proces je regulován na úrovni transkripce. Dochází ke zvýšení osmotického potenciálu a rostlina se s ním vyrovnává podobně, jako s dehydratací v důsledku sucha. Tyto ionty také působí na buněčný metabolizmus a kapacitu růstu. Překyselení půdy, ke kterému dochází v důsledku kyselých dešťů nebo přílišného hnojení minerálními hnojivy uvolňuje toxické ionty hliníku.

Znečištění vzduchu působí příjem toxických a oxidativních plynů stomaty. V těžké formě vede k viditelnému poškození rostlin, v lehčí formě k urychlení jejich stárnutí. Hlavními polutanty vzduchu jsou kysličníky dusíku a síry, amoniak a ozon. Kysličníky dusíku a síry jsou přijímány stomatální i kutikulární transpirací. Reagují s buněčnou vodou za vzniku kyseliny siřičité, případně kyseliny dusité a dusičné, což jsou procesy, ke kterým dochází i v atmosféře při vzniku kyselého deště.